Pokud si někdo z vás myslel, že při nocování ve škole budete povídat do dlouhých ranních hodin, jste na omylu. Tedy alespoň v našem případě tomu tak nebylo. Sešli jsme se v šest hodin večer. Jako vždy tu ti nejdochvilnější byli pět minut po šesté a zbytek přišel s desetiminutovým až pětadvacetiminutovým zpožděním.
Posadili jsme se ke sraženým lavicím, které později tvořily hranici mezi chlapeckou a dívčí polovinou třídy. Probrali jsme přípravy na plánovanou vánoční besídku, poté nám paní učitelka rozdala kartičky s písmeny, podle kterých jsme utvořili dvojice pro připravenou noční hru. Nakonec se ukázalo, že pobíhání po škole a hledání čísel s úlohami je nejen zábavné, ale i vyčerpávající. Po skončení hry jsme udýchaní zasedli k filmu „Kokosy na sněhu“, jež, jak jsme zjistili, v sobě ukrývá spoustu mouder. Například: když něco chcete, lezte za člověkem klidně až na záchod a taky, že nikdy není na škodu ujistit se, zda váš kamarád žije, a proto je nutné se ho neustále ptát.
Jak již bylo zmíněno, do spacáků všichni zalezli před půl dvanáctou, abychom druhý den vstali dřív, než nás vzbudí školní zvonek. Určitě mohu říct, že jsme zažili kopec srandy, zvlášť s tak skvělým kolektivem.
Z. Kohlová
Fotogalerie
